Zdolání vrchlu „alpských způsobem“ - bez použití kyslíkových přístrojů
Účást :
Jirka, Pavla, ségra s rodinou, Jimmy, Jana, Břéťa, Róba, Maruška, Dodo s rodinou, Ivoš, Radka, Ivana, Laďa, Jana, Láďa, Yvona, Dana, Martin a další blíže neurčená droboť a doprovod v celkovém počtu cca 27 ks
Výstupový termín a státem uznaný svátek padl do období monzunových dešťů, v úterý zcela vyjímečně pršelo někde jinde. Převážná většina účastníků cestovala lokálkou z Prahy, Hradec a Vary zanechaly auta v Roudnici a zbytek cesty absolvovali autobusem, jak v předstihu vyhledala neúnavná organizátorka Yvona. Severní silueta hory s vrcholovými partiemi zahalenými v mlze si v ničem nezadala s Alplskými, potažmo Himalájskými velikány.
Ke spojení skupin došlo v obci Ctiněves, kde také také oficiálně začínal výstup. Dovádění nejmladších účastníků v kukuřici si vyžádalo lékařské ošetření už v základním táboře. Všechny překvapilo, kolik krve se skrývá v dětském tělíčku. Další trasa pokračovala mírným traverzem vlevo, až do tábora č.1. Tato varianta se některým ambicioznějším a fyzicky zdatnějším účastníkům zdála příliš jednoduchá (Ivoš a spol) a pro výstup zvolili náročnou diretisimu, zcela mimo zajištěný terén. Fyzická kondice naší skupiny byla ale také na slušné úrovni, nezaznamenali jsme žádné problémy s aklimatizací ani příznaky výškové nemoci. I z toho důvodu bylo upuštěno od budování postupových táborů a vrcholu bylo dosaženo alpským způsobem všemi účastníky 17.11.2010 v 13.57 seč. 
Konzumace z vlastních i místních zdrojů byla narušena jen prohlídkou několika bočních vrcholů a vyhlídek, kruhové stavby na vrcholu (pravděpodobně útulek před bleskem) a hledáním Jimyho ztraceného telefonu. Ten se nakonec ozval sám. Říkala Dana, že volal Tom, že mu volal Bob, že mu volala paní, že našla na Řípu mobil, ať jí majitel zavolá. Což majitel bez telefonu a signálu a asi dalších pět lidí marně zkoušelo zhruba půl hodinky. Nejlépe se v této poměrně složité situaci orientovala Dana, která došla k závěru, že hledaná osoba i telefon musí být někde u kiosku. Což se za chvíli potvrdilo a Jimy dodnes nevěří, že spolu nebyli domluveni. Poctivou nálezkyni místo zákonného nálezného 10 % lákal na panáka a když odmítla, nabídl, že jí zavolá (na své číslo). Výhledy byly překvapivě zajímavé i když směry na Ještěd a jižní věž Svatovítského chrámu působily trochu komicky.
Sestupová trasa byla zpestřena společným fotem a občerstvením na pařezu, které připravila skupina důchodců, původně asi pro někoho jiného. Nádherná lipová alej, zajímavá podzimní příroda a nálada. Končíme v Roudnici, do odjezdu vlaku se nám ještě podaří vtěsnat hospodu a její obsluze rovněž husarský kousek. Usadit a během hodiny nakrmit asi 25 hlavý, dost rozjívený dav. A to dorazil i Ivoš a spol, který byl na všech pointech buď s hodinovým předstihem, nebo hodinovým zpožděním a program řešil operativně a individuálně. Ale jak jde o hospodu, zbytečně neriskuje. Škoda že nedošlo na kytaru, kerou obětavě nesl celou cestu na zádech. Až sem probíhalo vše k všeobecné spokojenosti, doufám, že i závěrečný vlakový přesun, kterého jsme se nezůčastnili. 
Opět se potvrdilo, že sledování předpovědi počasí před akcí nic pozitivního nepřináší a chybu udělá jen ten, kdo nepřijede. Tentokrát se ze stálých účastníků omluvil nečekaně Béda, údajně zdravotní problémy v rodině. Znalci se přiklánějí k verzi, že počítal s podporou kyslíkových přístrojů a zaskočil ho ten alpský způsob (viz diskuze na kdy.txt).
Již dnes se všichni těšíme, kam nás Jirka vyveze napřesrok. Z významných Českých vrcholů nás napadla už je Sněžka, která by si ale zasloužila lepší datum, možná 28. říjen.
